Mobile Version Hide

K prohlížení využíváte internetový prohlížeč Internet Explorer 6. Tento prohlížeč je již zastaralý.
Pro bezpečné a spolehlivé prohlížení stránek doporučujeme, abyste upgradovali na některý z následujících prohlížečů:

Firefox / Safari / Opera / Chrome / Internet Explorer 8+

Příroda a divočina

Když jsem začal plánovat, jak bych důkladně prověřil nový OM-D E-M1 Mark III, věděl jsem, že budu muset odcestovat na místo, které nabízí různé podmínky, velké výhledy a spoustu fotografických příležitostí. Když padl návrh na Madeiru, okamžitě jsem souhlasil. Podle toho, co jsem o malém ostrově v Severním Atlantiku věděl, by mohl být ideálním místem pro vyzkoušení nového fotoaparátu a objektivu M.Zuiko Digital ED 12-45mm F4 Pro. Měli jsme pouze čtyři dny, takže jsem naplánoval nabitý itinerář se čtyřmi fotografováními východu slunce, která budou určitě náročná, se spoustou výšlapů a přejezdy mezi nimi.

První z budíků ve 4:50 ráno přišel skutečně rychle a během hodiny jsme už poskakovali tmou po vulkanických skalách na severovýchodě ostrova. Kamenná pole Porto da Cruz v nádherných ranních paprscích slunce vykouzlila na mé tváři nelíčený úsměv. Pak jsme se vydali na 10 km tůru kolem Rabaçalu na západě ostrova. Procházka byla ohromující, s úžasnými výhledy do údolí, krásnou vegetací a mohutnými vodopády. Občas to bylo docela náročné a rozhodně jsem ocenil mobilitu své výbavy Olympus. Funkce Live ND, kterou jsem si namapoval na funkční tlačítko fotoaparátu, přišla při příležitostném fotografování duhy ve vodní tříšti vodopádu opravdu vhod. Umožnila mi v mžiku prodloužit expozici a vyhladit proudící vodu.

Budík číslo dvě sliboval tůru následovanou výletem kolem celého ostrova. Druhý den cesty jsem fotografoval prakticky výhradně z ruky – od velkolepých výhledů napříč Ponta de São Lourenço, přes nádhernou bujnou vegetaci na severu ostrova, až po oblázkové pláže na jihu během zpáteční cesty. Na celý den se stala mým favoritem nová funkce Handheld High Res Shot, umožňující fotografovat z ruky snímky o vysokém rozlišení.

Ve 4:50 ráno zazvonil třetí ze čtyř budíků. Už to začínalo být trochu únavné, ale vědomí, že je naším cílem východ slunce v nadmořské výšce 1850 m, mi dodalo energii, kterou jsem potřeboval. Když jsme projížděli temnotou vzhůru po úbočí hory, podíval jsem se směrem k východu a neviděl jsem nic než mlhu. Znenadání jsme se vyhoupli nad mraky a na obzoru se zjevila nádherná záře. Východ slunce, který se rozprostřel před našimi očima, byl skutečně překrásný. Zprvu růžové, purpurové a rudé tóny oblohy se proměnily ve zlatou záři ranního slunce nad mraky, do kterých se halily vrcholky horských hřebenů kolem nás. Kvůli silnému větru byl stativ prakticky k ničemu, ale výsledky Handheld High Res režimu mne opravdu potěšily. Chvíli jsme postáli a užívali si výhled, než jsme se zase vydali dolů.

Při posledním západu slunce během naší cesty jsem chtěl zachytit výhled na hlavní město. Začali jsme se na začátku zlaté hodiny, vychutnali jsme si pohled na paprsky zapadajícího slunce, tančící na oblacích, a pak jsme pozorovali, jak se do noci rozzářila světla města. Opět jsem využil High Res režim, tentokrát jak z ruky, tak s fotoaparátem připevněným na stativu, abych zachytil co nejvíce detailů města pode mnou.

Poslední budíček ve 4:50 byl drsný, ale jelikož jsme si předešlý den tak skvěle užili, vraceli jsme se na vrchol Pico do Arieiro s nadějí, že se zážitek ze včerejška bude opakovat. Byl to opět úchvatný zážitek, bohužel byl ale vítr tentokrát skutečně proti nám - poryvy byly tak silné, že nás div nesrazily dolů. Nicméně jsme sledovali východ slunce nad mraky, a jak se mraky dole rozptýlily, pořídil jsem pár pěkný záběrů zlaté hodinky. Díky takovýmto zážitkům stála všechna ta časná vstávání za to.

Autor a fotograf: Tom Ormerod

Může vás také zajímat